Zavádění formativní výuky není zcela snadná záležitost. Vyžaduje to především změnu rutiny ve výuce. Ano, stojí to čas, není ho mnoho, ale je třeba. Je mi jasné, že i pověstných pět minutek z hodiny, může ve výsledku znamenat velké zdržení a nestihneme probrat všechno. Vždyť ty děti vidíme jen jednou týdně!

V prvním roce, kdy jsem testovala formativní přístup u sebe ve třídě pro mě byl nejtěžší právě ten time management. Myslet pokaždé na hodnocení domácí přípravy, jednotlivých částí repertoáru, myslet na závěrečné hodnocení hodiny, nezapomínat zaznamenávat pokrok ve skladbách i v kompetenční tabulce. No, docela fofr. Navíc i dětem chvíli trvalo, než najely na nový systém. Lépe to šlo nováčkům, kteří ještě neměli zafixované staré pořádky. Ale po zhruba třech měsících si vše krásně sedlo a začaly být vidět výsledky. 

Hlavním přínosem nástrojů formativního učení je přenesení zodpovědnosti na žáka. Opět může někdo namítnout: “To já přeci ale zdůrazňuji dětem každou hodinu, že to dělají pro sebe.” Ale...  Ale naše zdůraznění neznamená, že dítě přijme vlastní zodpovědnost. Všichni známe ten omílaný pojem “vnitřní motivace”. Ten přece nikdo neovlivní, vnitřní motivace sedí uvnitř každého žáka a my s tím moc nehneme. Můžeme akorát motivovat zvenčí. 

Jenže to nemusí být tak úplně pravda! Vnitřní motivaci každého žáka můžeme posílit, a to vlastně velice snadno.

Představte si žáčka, hodného, poslušného, malého chlapečka. Říkejme mu třeba Adámek. Hudba ho baví, cítí v ní velké uspokojení, tak se s maminkou domluvili, že začne chodit do ZUŠky hrát třeba na klavír.

Má hodnou paní učitelku, která výuku od začátku drží pevně ve svých rukou, je skvělá metodička a postupuje velice pečlivě vpřed. Když Adámek přijde do hodiny klavíru a chce paní učitelce ukázat, co se naučil, paní učitelka ho nechá vše předvést a pak znovu najede na svůj osvědčený systém.

A Adámka to po nějakém čase přestane trochu bavit, protože všechno, co mohl do hry přinést on sám, je sice vyslyšeno, ale zapomenuto.

Chápeme to všichni, při výuce hry na nástroj nelze přeskočit pár schodů a hrát melodie, na které ještě naše tělo a celý hrací aparát není připraven.

Co tedy s tím? Povolovat v metodice a nechávat dítě zahrát všechno, co jen chce? Být přísnější, ony si děti zvyknou? Nebo na to zkusit jít z jiné strany a předat zodpovědnost Adámkovi a pomoci mu přijmout naše postupy za své? Pomocí nástrojů formativní výuky je toto právě možné. 

A teď se už konečně dostanu k těm nástrojům. Vypíšu jen pár základních, které osobně používám ve výuce: tabulku na cvičení, plánovací kalendář, kompetenční tabulku, tabulku pokroku ve skladbách.

Tabulka na cvičení

Je úžasný nástroj, nikoliv “vopruz”, jak by to mohlo na první pohled vypadat. Také to vždy žákům tak popisuji. Když děti vědí, k čemu jim slouží, rády ji vyplňují. Nenechávám tabulku pouze jako nástroj kontroly, kolikrát v týdnu mi Adámek cvičil. 

Jak s tabulkou tedy pracovat? 

Do tabulky na cvičení doporučuji místo např. minut (aby byla znát délka cvičení) vyplňovat nějaké piktogramy, které nám znázorňují náladu při hraní (třeba smajlíky, počet hvězdiček, atd.). Přeneseme tím orientaci z výkonu na prožitek, o ten nám jde v hudbě především.

Učení totiž úzce souvisí s naší vnitřní pohodou. Pokud bude mít Adámek špatný den, stane se mu nějaké příkoří ve škole, nebo v rodině, tak i kdyby cvičil hodinu v kuse, nemusíme pak na hodině vidět adekvátní výsledek. Někdy ale, když má Adámek vážně skvělé období, stačí cvičit jen krátký čas a poměrně málo často a na hodině se přesto potom smějeme, co všechno se naučil.

Všechny tyto informace jsem já jako učitelka schopná z takto vyplněné tabulky přečíst a Adámkovi to také vysvětlit. “Podívej se, dnes se nám hraní moc nedařilo, taky vidím, že v tabulce máš tři zamračené smajlíky, to asi nebyly moc fajn dny, co?”

Adámek se tak učí lépe porozumět procesu učení, což by mu mohlo do budoucna pomoci s plánováním u důležitých životních zkoušek.

Tabulku je také možné využít pro plánování. Stačí si na hodině vyznačit dny, kde se se žákem domluvíme, že se doma bude připravovat.

Pozor! Při následné kontrole na další hodině, nesklouzávejme k výčitkám, že zdaleka všechna okýnka nejsou vyplněná, vždyť si to Adámek přece rozhodl sám.

Ano, rozhodl si to sám (i když třeba s naší pomocí) a plán mu nevyšel. Stačí prosté konstatování, důležité je potom navázat s návrhy, jak to tentokrát udělat líp.

Adámek se učí efektivně plánovat svůj čas. Dopředu si představovat, jak jeho týden asi vypadá, jak asi bude unavený po fotbale, a že po keramice se mu cvičí vlastně nejlíp. Nepřipravujme ho o tuto zkušenost tím, že povedeme dlouhé kázání o osobní zodpovědnosti. Vždyť se ji právě snaží s naší pomocí naučit.

Mysleme na to, že sice převádíme zopovědnost za vlastní vzdělávání na žáka, ten ale ještě není hotovým dospělým člověkem s plně vyvinutým mozkem. A jen tak mimochodem bychom si měli uvědomit, že jen málo dětí může svůj volný čas samostatně plánovat, vždy záleží také na chodu celé rodiny. 

Na závěr už jenom dodám, že Tabulku na cvičení a další materiály si můžete stáhnout zdarma zde.