-2.png){kind=logo}
Co je to formativní hodnocení?
Jedna z definic zní: Formativní hodnocení představuje komplexní přístup k pedagogické práci, kterou vyučující neustále podrobuje reflexi. Průběžně vyhodnocuje, co jako učitel udělal, jak na to žáci reagovali, jestli má relevantní důkazy o tom, co se žáci naučili a jakým způsobem jim může v učení pomoci.*
Už z této definice je patrné, že s klasickým hodnocením, na které jsme všichni zvyklí ještě z vlastních studií, má pramálo společného. Jde vlastně o reflexi a hodnocení vlastní práce, patří sem ale i žákovo sebehodnocení.
Formativní hodnocení neznamená slovní hodnocení, ani hodnocení známkami. Za nejlepší český ekvivalent pojmu “formativní” považuji slovo průběžné.
Z mého pohledu je navíc mnohem přesnější používat termín “formativní výuka”, nebo "formativní přístup k výuce". Nesvádí nás tam totiž ten pojem “hodnocení” k rozdávání známek.
Díky formativní výuce žák v každém momentu vzdělávacího procesu ví, jak na tom je a kam směřuje jeho vzdělání. Pomocí formativní výuky můžete zjistit, jak žák chápe vysvětlenou látku, kolik práce jí doma věnuje, jak vnímá atmosféru na hodinách, můžete mu předat větší část zodpovědnosti za vlastní pokroky a pomoci mu zvládnout plánování a rozvrhování práce.
Říkáte si: “To je na ZUŠ přece snadné. To já dělám pořád.”
Když jsem se na konci minulého školního roku ptala na pedagogické poradě kolegů, kdo by chtěl jít se mnou do formativního stylu výuky (podotýkám, že jsem byla připravená sdílet materiály a znalosti), tak se přesně toto ozývalo z řad naší sborovny. “To přece není potřeba.” “To já dělám pořád.” "To je snad jasné, takhle to se žáky řeším.”
Ano, se žáky si povídáme o jejich práci, motivujeme je k lepším výkonům, někdy i ukazujeme budoucí postup. Avšak, děláme to systematicky? Pravidelně? Opravdu s každým žákem a vždy? Toho se dá dosáhnout jen těžko, pokud nezačneme v hodinách pravidelně používat adekvátní nástroje.
Jak totiž z praxe víme, děti si rozhodně nepamatují vše, co se na hodinách děje.
Díky specifickým postupům, konkrétním materiálům a změně rutiny v hodině je možné zavést formativní výuku systematicky i na ZUŠ.
Jaké tedy používat nástroje?
Doporučuji si je vytvořit především písemně, žákům je rozdat, vlepit do sešitků, přilepit do desek na noty, způsobů je mnoho. Důležité je, aby žák měl materiál neustále dostupný a byl pro něj volně k vyplňování. Z avizovaných nástrojů osobně nejraději používám tabulku na cvičení, plánovací kalendář, kompetenční mřížku a mapu pokroku ve skladbách. Není to přesně v tomto pořadí, záleží hodně na konkrétním žákovi, ale jsou to takové moje oblíbené stálice, které využívám velmi často. Ukázky materiálů jsou k dispozici ke stažení zdarma zde.
K popisu jednotlivých nástrojů formativní výuky na ZUŠ se vrátím zase v příštím článku.
A ptáte se, jak dopadla naše sborovna s formativní výukou? Nebylo to marné, dvě moje skvělé kolegyně se ke mně připojily a společně teď vylepšujeme další díl “Hudebního zápisníku”, který bude brzy možné objednat na stránkách Na ZUŠ formativně.